Ahoj,
jak tak koukam, mam asi vestecky dar.
Pred par tydny jsem z nahleho popudu zacal psat povidku, kde mj. vystupuje
i obraz neceho jako brmlabu, opusteneho az na jednoho cloveka, se socroomem
zabydlenym plysovymi medvidky, kteri delaji, ze vedou rozhovor, diky
nekolika kopiim muaddiba (aby se ten jediny clovek, ktery zbyl, necitil
uplne sam).
Jen jsem to umistil do budoucnosti zhruba za 80 let... (a samozrejme, ten
posledni clovek nejsem ja - me alter ego je v te dobe mrtve).
J. D.